V říjnu 2010 jsem odletěla na fam trip do Thajska, nejdříve letiště Bangkok a pak po 5 hodinách letíme malým letadlem na sever do Chaing Mai.
Další den již navštívíme WAT PHRA THAT DOI SUTHEP, je zde i škola tradiční hudby, obdivujeme zlatem zdobené budhistické chrámy.
Další den dostáváme batohy a vyrážíme otevřenými džípy, držíme se v serpentinách, abychom nevypadli z džípu. Cestou zastavujeme u vodopádů a koupeme se, proud vody je tak silný, že tam vydržíme jen chvíli.
Odpoledne vyrážíme na treking do džungle do první vesnice domorodých bílých Karenů. Cesta je blátivá, průvodci nás musí prosekávat, jsme hodně unavení, je vlhko jako v prádelně, špatně se nám dýchá.
Unavení jsme dorazili do vesnice, kde se zastavil čas v 15 století. Domorodci si nás zvědavě prohlížejí, všichni jsou usměvaví a milí.
Naši průvodci nám uvařili výborné thajské nudle, uléháme na špinavé deky pod moskytyéru, v místnosti nás spí 16, pod námi leží buvoli, krávy a prasata, ale je nám to jedno, hlavně ulehnout.
ráno procházíme vesnicí Karenů, zastavil se zde čas, vypěstovanou rýži mají společnou pro celou vesnici a jednoduchým způsobem v "hmoždíři" oddělují slupky od rýže
jsme pozváni do místní "restaurace" na kávu, na zemi sedí místní opilec, tak mu jeden kolega nabídl slivovici, tam mu moc chutnala a tak spolu strávili hezkou chvilku. Nám se ovšem na kávu moc nechtělo.
Ráno jdeme dál, procházíme přes rýžová pole a míříme opět do hor, čeká nás neskutečný výstup ve 40 °C horku a 90% vlhkosti na horu s převýšením asi 1 km v džungli, přes kameny, jsme unavení, já to už pomalu vzdávám a na jedné křižovatce cest si sedám s tím, ať mě tam nechají umřít, že dál nejdu. Šla jsem.....jj


Žádné komentáře:
Okomentovat